Stránky TJ Vavřinec

 Někdy v polovině ledna jsem se po delší odmlce zúčastnil valné hromady TJ Vavřinec. To o čem bych chtěl dnes něco napsat, jsou internetové stránky TJ Vavřinec. Ony už totiž mají nějakou historii. Začínali jsme někdy v roce 2007 na jednoduchém blogovacím systému bloxxy, který nám v počátku plně vyhovoval. Postupem času se ale bohužel přestal vyvíjet a nám se podařilo přejít na Wordpress.

Stránky TJ Vavřinec

Přechod z redakčního systému bez databáze na ten s databází nebyl úplně bez problémů, ale našel se člověk který se do toho pustil a stránky nám do nového systému převedl.

Na Wordpressu je fajn, že si můžete vybírat jak bude web vypadat, můžete jeho funkce rozšiřovat pluginy a redakční systém se stále vyvíjí.

Byť stránky TJ Vavřinec nejsou vzhledově nijak výjimečné, troufám si tvrdit, že informační roli zvládají bezchybně. Zároveň slouží jako takový moderní archiv toho, co se v klubu za posledních osmnáct let událo.

Když nad tím teď tak přemýšlím, tak je to už skutečně hodně dlouho. Myslím že jsme jeden z mála klubů, který udržuje určitou kontinuitu a který i po těch letech má všechny příspěvky stále přístupné čtenářům.

A tak jsem se pod dojmem úspěšné valné hromady trochu pustil do aktualizace webu. Aktualizoval jsem Partnery TJ, odkazy na ostatní fotbalové kluby v okolí, fotky v sekci týmu mužů, aktualizoval jsem horní navigační menu a trochu osvěžil vzhled stránek.

Web jede na šabloně Divi, která je opravdu mocným nástrojem, ale musí se to s ní trochu umět. Což v mém podání určitě neplatí. Takže se trochu snažím postupným krůčky tu a tam něco vylepšit.

Zatím to takhle stačí a uvidíme, jestli v budoucnu bude dostatek financí pro nějaký ten exkluzivní vzhled webu.

Montuji a publikuji

Už v minulém příspěvku jsem psal o tom, že montuji interiérové dveře v Čekých Budějovicích. Od začátku jsem měl takovou myšlenku, že kromě montáží budu i publikovat a občas se mi podaří napsat i něco zajímavého, co třeba pomůže dalším lidem. Těm, kteří třeba montážníka zrovna hledají nebo se o montáži a výběru interiérových dveří chtějí dozvědět něco více.

Na webu NašeBydlení.cz vyšel článek nazvaný Pomalý montér z Budějovic. Na stránkách neutrálně.cz to byl příspěvek Pomalý montér to umí. Montuje dveře na Českobudějovicku. Tyhle dva články jsem si nechal napsat.

Další články jsem už stvořil sám. Nejprve to bylo v únoru Pět tipů pro výběr dveří, poté v září Na co nezapomenout při výběru dveří? a nejnověji v březnu 2024 článek Obložky na kovové zárubně.

Také jsem využil služeb portálu inhaus, kde jsem si vytvořil profilovou stránku a i tam jsem publikoval článek Interiérové dveře v jižních Čechách.

Co se pracovních zkušeností týče, za dva roky už jsem toho namontoval opravdu hodně. Jen loni to bylo přes sto zakázek. Poslední dobou je oblíbená montáž vchodových dveří do bytu a servis dveří Sapeli.

Montuji interiérové dveře

Od začátku tohoto kalendářního roku provádím montáž interiérových dveří. Místo, kde montuji jsou České Budějovice, Třeboň a přilehlé okolí. Záleží na tom, kde zrovna zákazníci mají zájem.

Minulý týden jsem byl třeba montovat v Týně nad Vltavou, kde jsem montoval v nově postavených řadovkách několik kompletů posuvných dveří do pouzdra.

Pro dopravu dveří a zárubní mám malou dodávku VW Caddy. Naložím obložkové zárubně, dveře a frčím k zákazníkovi.

Za těch pár týdnů jsem už montoval klasické otevíravé dveře, otevíravé bezfalcové, posuvné do pouzdra i dveře výšky 210 cm. Interiérové dveře jsem už montoval dříve, takže s tím už nějaké zkušenosti mám.

K propagaci své činnosti jsem si založil internetové stránky, s názvem Pomalý montér. Přece jen jsem nikdy ve své práci nebyl nejrychlejší, tak ten název docela sedí.

Zaregistroval jsem se na portál Na volné noze, kde mi udělali i osobní profil. Snažím se svoje stránky trochu propagovat, ale zase do toho nechci v začátku vrážet moc financí.

Také mám profil na sociálních sítích. Na Facebooku a Instagramu.

Pokud byste tedy měli zájem, neváhejte mě kontaktovat. Rád Vám dveře namontuji.

Blog se stěhuje

Snad už definitivně se blog stěhuje na novou adresu http://blog.stolpa.biz/

Rozsvícení vánočního stromu

Minulou neděli se na naší návsi ve Vavřinci uskutečnilo Rozsvícení vánočního stromu. Bohatý kulturní program, na kterém se sešla spousta lidí z Vavřince, ale i jiných částí naší sloučené obce začal v 15 hodin a trval asi hodinku.

Za tu dobu vystoupili děti z Mateřské školy Vavřinec, místní omladina, ale i naše sličné roztleskávačky. K pití se jako již tradičně podával výborný svařák, čaj a nezbytný Rum. K snědku napekly naše dámy vánoční cukroví, které příchozí s radostí, někdy i s ostychem pojídali. To aby bylo teplo nejen u srdce, ale taky v žaludku.

 Celé to organizovala organizace Technických sportů Vavřinec, jenž se na práci s těmi nejmenšími zaměřuje a jenž stojí za různými takovými akcemi, jako je třeba den matek, den dětí, poznávací zájezdy naší vlasti, masopust a podobně.

Na závěr musím podotknout, že v tom období, kdy jsem byl já mladistvým junákem a ve školce tahal kačera, žádné rozsvěcení vánočního stromku se nekonalo. Díky Technickým sportům a hlavně díky těm lidem kteří to organizují se některé tradiční zvyky udržely a jiné, jako třeba právě tady to rozsvěcení zavedly. U nás na dědině to díky obětavým lidem zkrátka pořád žije, ostatně jsme tu Modrou stuhu nedostali jen tak pro nic za nic! ;)

Citroën JUMPY není auto na zimu

Jinak to ani nejde nazvat. Nevím kdo konstruoval tenhle vůz, ale vyvést průduchy od topení, které mají ohřívat čelní sklo asi tak 10 cm nad stěrače nebyl moc dobrý nápad. V počasí jako bylo a stále je dnes, vám padající sníh roztávající na vodu a kaši přimrzává k čelnímu sklu a na stěrače. Průduchy totiž fučí teplý vzduch zcela jinde a i když jede topení na plný výkon a v kabině je jako v peci, ze stírajících stěračů jsou po pár kilometrech doslova kamenné tyče. Takže cesta z Třebíče do Černé hory pak obsahuje i 9 zastávek na odstranění ledovice ze stěračů, neboť nevidíte ani na krok. Citroën JUMPY opravdu není auto na zimní provoz!

Ranní show a Pražský primátor

Tento týden už ani nevím který den ráno to bylo, mě opět nadchla Ranní show Evropy 2. Leoš Mareš a Patrik Hezucký opět nezklamali. Nevím jestli ta hláška pochází od nich nebo odněkud z lidu, každopádně je výborná.

Mimo jiné totiž zabrousili k povolebnímu složení koalice na Pražské radnici, kde se dala do holportu ODS s ČSSD. Prý:

Bývalý primátor Pavel Bém byl psychiatr a tak to v Praze bylo prý občas na hlavu. Nový Pražský primátor Bohuslav Svoboda je gynekolog a tak to občas v Praze bude asi trochu na .... Za tečky s jistě doplníte sami. Zatím každý, komu jsem tuhle hlášku vyprávěl věděl okamžitě o čem je řeč. ;-)

Ty moje sny

Poslední dobou se mi zdají celkem živé sny a ty dnešní byly opravdu divoké. Byli sme se sokolem na zájezdu, bylo to jako takové soustředění i s poznávací částí. Sestava byla vcelku pestrá a jak se později ukázalo byli jsme někde v Africe. Z poklidného soustředění se hned druhý den vyklubal holý boj o život neboť místní mafiáni a ozbrojenci po nás šli jak po uzeným. Odnesl to Karma, kterého hned první den zastřelili a postupně v autobuse ubývali další a další. Zažili jsme několik divokých přestřelek, kdy v podstatě každé auto které jsme potkali bylo naplnění našimi soupeři.

Naši hostitelé v hotelu ale byli velmi příjemní, každému věnovali hodně zajímavou knížku, plnou barevných fotografiií v takovém zajímavém obalu, který se snad ani nedá popsat. Nevím proč, ale od starší paní domácí jsem dostal na levou ruku takový zlatý náramek, který se u určitém úhlu otočení ruky zableskl doslova oslepujícím způsobem. V jedné z přestřelek jsme si přehazovali takový pěnový míček, který byl jako granát. Několikrát jsme ho hodili k mafiánům, pak oni k nám, do házené se zapojil i můj otec, až míček konečně vybuchl a zabil několik mafiánů. No a mě jak už to tak bývá, zachránil od smrti budík.

A pak že si člověk v noci odpočine...

Zimní spánek

Jak už to s přicházejícím zimním období bývá, přichází na zvířata zimní spánek. Hledají si všelijaké úkryty, třeba do oken nám zalézají do spár muchy a ukládají se k zimnímu spánku. I já asi patrně budu nějaké takové zvířátko, poněvadž i na mě jde zimní spánek.

Jak jinak si vysvětlit, že mě jeden den ráno budí v Blansku na autobusovém nádraží šofér Otík a druhý den zaspím na lince 235. Do Černé Hory jezdím už téměř šest let, ale ještě se mě nestalo, že bych přejel. Ono to teda dřív bylo mnohem lehčí, protože linka končila v ČH, kdežto dnes jede až do Lomnice. Když se nad tím tak zamyslím, tak spočítám na prstech jedné ruky cesty do práce, které jsem celé probděl a tak jsem minule po probuzení marně pátral v paměti, který to úsek cesty vlastně vidím. Jak se ukázalo byli sme téměř na Brťově...

Následoval telefonát do práce, aby se pro mě někdo otočil. Přijel samotný šéf, protože si asi na vlastní oči chtěl ověřit, jestli nejsem po prohýřené noci v ponapilém stavu. Nemohl uvěřit vlastním očím a dlouho to nechápal, byl sem totiž čistej jak slovo boží. Inu zimní spánek ;-)

První drndání s Nikolkou

Minulou neděli jsem poprvně vyrazil s neteří Nikolkou na poobědovou vycházku. Ta se pravidleně děje v podstatě každý den od 14 hodin do cca 16: 30. Malá usla už snad po šedesáti metrech naší evropsky dotované cesty, která patřičně drncá, což je pro uspání nemluvněte téměř ideální.

Jak jsem očekával, v neděli byla v terénu doslova záplava vycházkářů. Popravdě jsem si připadal jak celebrita. Každý kolemjdoucí chtěl nakouknout do kokpitu kočárku, pokochat se krásou mladistvé slečny, pochválit její krásu a pokud možno vyzvědět několik informací.


Mezi zvědavci byla paní Musilová, Šmerdová, Sedláčková, Kučerová, Valentová, Markétka Rumlová (zde se mě opravdu příčí oslovení paní, ale léta běží...), Moravcovi, Havránkovi... Hned na druhý den byla drndat švíca a u vleku jí praskla pneuška u kočárku. Rana jak ze vzduchovky a malá spala jak dudek. ;)

Btw. Není ten Vavřinec vskutku malebná vesnička?